Myšlenka a dilo Františka Palackeho I-II (1926-1927)

Josef Fischer (2. dubna 1891 Kolín – 19. února 1945 Neubrandenburg, Německo) byl český židovský filozof, sociolog, publicista, překladatel, odbojář, bratr literárního vědce Otokara Fischera. Za odbojovou činnost byl vězněn a popraven. Životopis Narodil se v rodině Pavla Fischera a Hermíny rozené Krassové. Měl dva sourozence, Annu a Otokara. Oženil se s Milenou rozenou Balcarovou (1905–1945), se kterou měl dvě dcery: Soňu (později provdanou Novou) a Olgu (později provdanou Babulovou). Po maturitě (1908) vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze filozofii, dějepis a zeměpis (PhDr. v roce 1913 na základě práce Filosofie dějin Františka Palackého). Od roku 1915 působil jako středoškolský profesor krátce na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, pak v Lounech (1915–1919; tuto etapu jeho života zpracoval beletristicky v románě Pavel a Hedvika jeho tehdejší student Karel Konrád), poté na reálce v Praze–Karlíně a od roku 1931 na reálném gymnáziu v Praze–Libni. V roce 1928 se habilitoval pro obor dějiny filozofie na Filozofické fakultě UK, na níž pak také přednášel jako soukromý docent (nehonorovaný) moderní filozofii. Zabýval se zejména filozofií dějin, zvláště historicko-filozofickými názory Františka Palackého. Ve 20. a 30. letech byl významným představitelem levicové sociálně demokratické inteligence sdružené kolem Dělnické akademie. Do různých časopisů psal články orientované v duchu masarykovské demokracie a protifašisticky. Ve 30. letech se výrazně angažoval v protifašistickém hnutí (v letech 1937–1938 byl předsedou Společnosti přátel demokratického Španělska[5]), ve 40. letech pak v protinacistickém odboji. Josef Fischer byl jedním z iniciátorů manifestu Věrni zůstaneme, vůdčí osobností Petičního výboru Věrni zůstaneme a hlavním autorem jeho programového dokumentu Za svobodu, do nové ČSR, nastiňujícího vývoj poválečné ČSR a přijatého za program celé domácí nekomunistické rezistence. Podílel se také na zpravodajských aktivitách pro zahraniční odboj a šíření ilegálních tiskovin. V říjnu 1941 jej gestapo zatklo, 1941–1943 byl vězněn v pankrácké věznici v Praze, odkud se pokoušel i nadále kontaktovat a vést odboj. Koncem roku 1944 byl odsouzen v Berlíně k trestu smrti a v únoru 1945 popraven. Odboje se aktivně účastnila i jeho manželka Milena – česká herečka, recitátorka, hlasatelka a lektorka pražského rozhlasu, jež zahynula v březnu téhož roku v koncentračním táboře Ravensbrück. V roce 1995 byl doc. PhDr. Josefu Fischerovi udělen Řád Tomáše